Michal Procházka ví, že musí dřít, aby dostával šanci, benátecký kapitán Jakeš má střely mezi betony nacvičené

Svůj podíl měl i na hrubce, která pustila v průběhu utkání hostujícího hráče do jasného brejku. Procházka musel situaci řešit hákováním, za což se rozhodčí nerozpakoval nařídit trestné střílení. Sám viník si ale nepřipouštěl možné dopady: „Já jsem věřil Fílovi, že to chytí,“ skládá kompliment svému spoluhráči v bráně, kterému se nejen tento souboj s benáteckým Maříkem vyvedl. Filip Kubiš předvedl dost záchranářských zákroků a i proto je konečný výsledek hlavně pro něho velmi krutý. „Chytal dobře, góly nebyly po jeho chybách,“ staví se za něho Procházka. „Ty chyby jsme udělali my a je to pořád stejné. Obránci kazí přihrávky, ujíždějí nám hráči do brejků a stále se to opakuje,“ přiznává.

Přitom Písečtí se nemuseli strachovat o fotbalové skóre, nabyté až ve třiadvacáté minutě zásluhou nádherného okamžiku v podání Davida Míky. Stačilo proměnit některou z řady velkých šancí už v úvodu. Vedoucí góly měli na hokejkách hlavně Mošovský nebo Holec. „To jo. Oni si za první dvě třetiny zasloužili alespoň desítku,“ hlásá Procházka na adresu soupeřů a svoje mínění ihned opírá o další argument: „Na jejich bránu šlo v první třetině šestnáct střel, to není málo. Je třeba, aby nám tam něco spadlo.“ Jenže ono to tam v poslední prostě nějak nepadá, to je ten problém.

Jinak Michal Procházka je znám svou důraznou hrou. A snad kromě Kořánka a Veselého je v týmu jediným, kdo umí protihráče pořádně sestřelit. Dokazoval to mimo jiné hlavně v loňské baráži, kdy po jeho vesměs čistých zákrocích létali protihráči vzduchem. Nikomu z hokejistů Benátek ale tentokrát tuto zábavu mladík s pětaosmdesátkou nedopřál. Proč? „Je nutné, aby k tomu byla vhodná příležitost. Jakmile pak někdo skloní hlavu a kouká do ledu, musí dostat ránu,“ vysvětluje. „Je třeba se s nikým nepárat,“ podotýká k tomu bojovně a podobný přístup by to asi chtělo od všech. Třeba by se pak dostavily i lepší výsledky...

Podobně jako písecký Hauer obdržel nedávno nominaci do užšího výběru univerziádní reprezentace. Kapitán Benátek Jiří Jakeš tedy patří k těm hokejistům, kteří se věnují i studiu na vysoké škole. Ve středu vpodvečer měl ale starosti ohledně toho, jak dovést své mužstvo ke třem bodům. „Byl to vyrovnaný zápas, kde rozhodují malé chybičky. My jsme sice udělali jednu na začátku, ale věřili jsme, že když budeme neustále tlačit, tak že ji soupeř udělá taky,“ hodnotí obrovitý útočník průběh střetnutí, v němž hosté dlouho tahali za kratší konec a dokázali se prosadit až v samém závěru. „Byla to jen střelecká smůla, pokud udržíme svou hru celou dobu, tak je jen otázka času, kdy nám tam napadají góly. Jestli je to v první nebo v poslední třetině, to už je v konečném důsledku jedno,“ myslí si a stav po utkání mu dává za pravdu. Ta tam byly písecké tutovky - hlavně z prvního dějství - když právě Jakeš dvěma trefami otočil skóre. Nějaký důraz vlastnímu výkonu však skromně nepřikládá. Jakmile padne zmínka o tom, že hosté se přes padesát minut nemohli vymanit ze sevření a později ani z jednobrankové ztráty, vůbec nemluví o své zásluze na konečném výsledku, jen obecně podotkne: „To je pravda, naštěstí jsme dali šťastného góla, když se nám v oslabení podařilo ujet.“

Možná, že víra ve vlastní schopnosti je to, co momentálně odlišuje IHC od celků výše postavených v tabulce, mezi něž Benátky patří. „Nějak podrobně nesleduju, jak si vede Písek, vím jen konečné výsledky. Co jsem slyšel, tak jsou asi psychicky na dně, podle mého názoru ale mají dostatečně kvalitní kádr. Možná stačí přeházet útoky, najít novou motivaci a pak se jim zákonitě musí začít dařit,“ zamýšlí se vůdce třetího týmu skupiny Střed a hned přidává, že ani jemu a jeho spoluhráčům se v poslední době rovněž příliš nevedlo. „Také to nebylo nijak slavné, právě až tenhle zápas by nás měl nakopnout zpátky na vítěznou vlnu. Už předtím se nám podařilo dvakrát vyhrát, bylo to ale doma proti papírově slabým soupeřům. Překonali jsme teď takovou menší krizi, kdy se nám nedařilo dohrávat koncovky zápasů. Utkání se Strakonicemi, Nymburkem a Jindřichovým Hradcem nás dostaly hodně dolů, možná až do stejné pozice, kde je dneska Písek,“ vypráví. No, ale pokud Benátečtí nezvládali koncovky, na jihu Čech si reputaci notně pozvedli.

Viditelně jim prospělo, že v závěrečné dvacetiminutovce už se dvířka na trestnou lavici tolik neotvírala a hokej nabíral na plynulosti. „Byl to jeden z důvodů, proč se to trošku zlepšilo. Bývá to ale tak, že zezačátku každý rozhodčí nasadí přísný metr a potom v první třetině bývá třeba šest ku pěti poměr vyloučených. Ve třetí třetině už to ale více pouští. To nás ale právě dnes rozčílilo, když nás právě za takovéhle situace dvakrát poslal do čtyř, to podle mě nebylo příliš férové,“ říká Jakeš a přidává i svůj postřeh ohledně svých častých diskusí se sudím Dvořákem: „Měli jsme pocit, že rozhodčí často pouští takové to držení, které v našem obranném pásmu pískal. Jinak tam bylo pár nešťastných vyloučení, jako třeba vyhození puku, to se sice rozčilujeme, ale pískat se to musí, to je jasné a je to v pořádku,“ přiznává sportovně nakonec.

Ono jej ale to vylučování zase tak mrzet nemusí. Písek v žádné ze svých početních výhod neudeřil, navíc dvě oslabení dokázali hráči Benátek využít dokonce ve svůj prospěch. Poprvé to byl právě Jakeš, kdo zblokoval Řehořovu střelu a vyrazil vstříc do té doby nepřekonatelnému brankáři domácích. „Chytal velmi dobře,“ pokyvuje uznale hlavou ohledně výkonu Filipa Kubiše. Se zakončením svého nájezdu si ale hlavu nelámal. Uspěl se střelou skrz betony. „Nechtěl jsem jít do nějaké kličky, protože už jsem nemohl, byl jsem na konci střídání a bál jsem se, aby mi puk nepřeskočil. Zvolil jsem prostě střelu mezi nohy. Na tréninku to taky takhle zkouším, takže se dá říct, že to mám nacvičené,“ objasňuje. Podobnou příležitost dostal už mnohem dříve jeho spoluhráč Mařík, to když bylo nařízeno za Procházkův faul trestné střílení. Neúspěšná exekuce ovšem tým hostí nijak nerozhodila, tvrdí jeho lídr. „To snad ani ne, ono to trestné střílení bylo provedené dobře, jen se nepodařilo zvednout puk. Na to se ale nemůžeme vymlouvat, když se to nepodaří. My jsme hráli dál,“ poznamenává. A možná i z toho by si měli Písečtí vzít ponaučení. Za každé situace hrát dál!