David Míka chválí odhodlání týmu a v kabině už se nezdráhá vzít si slovo
I proto vykročili domácí proti Nymburku za bodovým ziskem cílevědomě a přesvědčivě. A právě David Míka jako první dostal puk za záda brankáře Matouška, navíc nádhernou ranou nasměrovanou k protilehlé tyči. „Mířil jsem tam. Měl jsem čas, trefil jsem to jak jsem chtěl,“ nezdráhá se přiznat úspěšný střelec. „Ovšem už ne tak při nájezdu za stavu tři tři,“ dodává jedním dechem. „Naštěstí hned střídání nato dal gól Venca Kašpar. I potom jsme si ale závěr zbytečně zkomplikovali, když jsme měli využít dvojnásobnou přesilovku ke zvýšení na 5:3. Byli jsme zbytečně nervózní a to by se nemělo stávat,“ vztyčuje Míka pomyslný varovný prst. Avšak celkové resumé je přece jen kladné: „Konec zápasu jsme si ale pohlídali a uhrálo se to.“
V nymburském dresu už druhým rokem nastupuje dřívější dlouholetý hráč IHC Martin Šimek, mimo jiné velký kamarád Davida Míky. „Před zápasem jsme si psali, drobet jsme se hecovali, kdo co zaplatí, když dá góla. Teď na mě čeká, tak popovídáme a dáme dvě pivka. On ale pak bohužel hned jede domů,“ usmívá se písecký asistent kapitána.
Míka je po dvaadvaceti kolech s osmnácti body druhý nejproduktivnější hráč týmu. To značí oproti loňsku viditelné zlepšení. Tehdy nasbíral v celé základní části a play-off dohromady pouze šestnáct kanadských bodů. Jednou z hlavních postav mužstva se stal až v baráži a na tehdejší skvělé výkony navazuje zatím i nyní. „Samozřejmě mě to těší. Na minulou sezónu jsem chtěl zapomenout. Ani začátek té letošní nebyl nic moc, ale jsem rád, že jsem se chytil. S Říhou (Jan Řehoř), a vlastně s celou pětkou, si vyhovíme, hrajeme déle pohromadě. Padá to tam a je to super,“ pochvaluje si jednatřicetiletý centr, za jehož nevýraznou produkcí v předchozím ročníku nemohl pokles formy, ale vleklé zranění. „Loni jsem se trápil s ramenem. Vlastně celou sezónu jsem dostával opichy a mazal jsem to. Letos jsem se domluvil s panem Slabým právě na posilování toho ramene a i díky tomu to zatím drží,“ říká hokejista, který vždy platil spíše za nepříliš komunikativního člověka. Povídalo se o něm, že je nemluvný, že neřekne kloudné slovo ani doma manželce a tak podobně. Ovšem kdo jej zná, ví, že to není až zase tak úplně pravda. A mezi spoluhráči Míka neváhá vzít si hlavní slovo: „To už zase jo. Když teď byla taková ta krize, tak bylo potřeba to nějak zvednout. V kabině se určitě promluvit nebojím. Akorát na ledě je to tak nějak k ničemu, protože ani kapitán nemůže nic,“ naráží na nová pravidla, která zapovězují veškerou diskusi s rozhodčími. Ale co je hlavní – za Davida Míku momentálně mluví na ledě hlavně činy!
