Základní část? Rozhoduje se až po ní, ví dobře navrátilec Tomáš Květoň

Písek pro něho není zas takovou neznámou. Po sestupu Jihočechů do druhé ligy se Tomáš Květoň k Otavě už jednou vracel a po další dvě sezóny patřil v modrožlutém dresu k největším oporám. Teď přichází znovu a pokud naváže na formu z posledního ročníku, jistě i nyní bude pro písecký tým veledůležitou zbraní. „Jak říkám, viděl jsem jasné cíle, věděl jsem, co se ode mě čeká a důležité také bylo, že je tým prakticky složený už nyní a nebude se sestavovat za pochodu.“

Snad každého hráče, který si pracně postup do vyšší ligy vybojuje, láká novou soutěž okusit. Květoň ale připouští, že hned z několika důvodů prakticky hned věděl, že pro něho druhá nejvyšší česká soutěž nebude to pravé. „Že by ze strany Tábora nebyl zájem, to se říct nedá. Já ale vím, že mi není dvacet a i když je první liga profesionální soutěž, těžko by mi někdo nabídl takové podmínky, které mi přináší moje práce,“ objasňuje.

Ke svému staronovému týmu se zkušený forvard připojil až na ledě. Náplň své letní přípravy si totiž sestrojil sám. „Výskoky a dopady, to není nic pro mě. Bohužel mi podobná cvičení lékař po zranění kotníku nedoporučil, a tak jsem se i letos zaměřil hlavně na kolo. Myslím, že ještě třeba s tenisem je to na druhou ligu ideální kombinace,“ prozrazuje výčet tréninků, které si sám ordinoval.

Při nezvykle dlouhé sezóně byl Květoň ještě začátkem května na ledě. Zatímco u Otavy již pomalu ale jistě startovala letní fáze přípravy na následující ročník, produktivní útočník teprve zakončoval ten předešlý. „Samozřejmě jsem se začal připravovat až koncem května. Tři týdny jsem si musel odpočinout a trochu se zregenerovat,“ přibližuje. Ze současného kádru IHC KOMTERM Písek byl tak Květoň posledním hráčem, který se i v nepříliš hokejových měsících dostal ještě na led. I tak byl během prvního srpnového tréninku hokejistů Písku navrátilec IHC KOMTERM prvním hráčem, který okusil písecký led. „To je zhruba tři čtyři roky zaběhlá filosofie,“ směje se a jedním dechem navazuje: „Tohle jsem odkoukal od zkušenějších hráčů, jako je Arpi (Arpád Györi – pozn. red.) nebo Fanda Ševčíků. I v Táboře mi potvrdili, že pro nás starší hráče je nejdůležitější příprava v červenci a srpnu proto, aby se hráč na začátku září cítil ready.“

Při prvních trénincích na ledě zatím ostřílený hráč necítí žádné nevšednosti. „Trochu mě pobolívají nohy, ale to je na začátku každé sezóny stejné, když máte nové brusle,“ bere zprvu věc na lehkou váhu, avšak ihned poté dodává: „Pro mě je teď prioritou, abych se dostal do optimální fyzičky a předem si řekl s trenérem, co se mnou zamýšlí a jak moc budu vytěžovaných hráčem. Přesně takhle to fungovalo loni v Táboře a já prožil skvělou sezónou, přičemž když nás čekalo play–off, cítil jsem se perfektně,“ vzpomíná.

Tomáš Květoň vstupoval do loňské sezóny takřka po roční pauze. I přesto prožil očividně povedený návrat do hokeje. „Já nastupoval s mladými hráči a s těmi zkušenějšími pouze na přesilovky,“ objasňuje svoji roli z posledního ročníku a navazuje: „Vůbec jsem nechodil na oslabení a díky tomu jsem uspořil dostatečné množství sil. Teprve v play–off to bylo takové hop nebo trop a hrál ten, kdo měl momentálně nejlepší formu.“ A tu Květoň rozhodně měl! Vždyť lépe na tom statisticky byl pouze jeho spoluhráč propůjčený z extraligového týmu HC MOUNTFIELD, Tomáš Mertl.

Útočník, který měl více než bod na zápas, ale o svém počinu v nejdůležitější fázi sezóny mluví poměrně skromně: „Měl jsem vedle sebe na pár střídání Tomáše Mertla a další zkušené hráče, a to se pak hraje skvěle. Nebýt nepatrného zranění, kdy jsem vynechal jeden zápas v Hradci, možná by to bylo také trochu o něčem jiném. Takhle jsem odehrál například třetinu a půl a když jsme vedli o tři góly, šel jsem se svléknout a trenér mě šetřil na další zápas. Jak říkám, bylo to hodně o komunikaci s trenérem a já bych na tohle chtěl navázat i nyní v Písku,“ přiznává dvaatřicetiletá posila Jihočechů.

Robert Procházka, Žlůva, Šulčík nebo Suchánek. Tato jména patřila v nejdůležitějších chvílích uplynulé sezóny k týmu, který byl Táboru snad největším oponentem. Teď svou všichni tito hráči včetně Květoně na společné lodi. „Teď je to takhle, za rok to může být zas úplně jinak. Tohle nějak extra neřeším. Zkrátka teď jsme v Písku, jsou z nás parťáci a důležité bude, aby nám to všem šlapalo dohromady jako týmu,“ je Květoňovi jasné. „Hokej je týmová hra a pro nás teď bude důležité, abychom se v průběhu sezóny postupně sehráli na takovou úroveň, aby pro nás bylo play–off co nejdelší.“

Vzápětí Květoň přiznává, že jistým lákadlem je pro něho i takový „double“, který by dokonal případným druhým triumfem ve třetí nejvyšší soutěži v řadě. „Bylo by to hezký,“ neodmlčí se na chvilku a poté pokračuje: „Asi málokdo si umí představit, co všechno za tím stojí a jaká je to dřina, než to vyjde. Musí se jít opravdu krůček po krůčku a pak teprve lze o něčem podobném uvažovat. Přesně to bylo viděl loni v Táboře, kde na začátku sezóny na hokej chodilo minimum lidí a na konci chodilo přes čtyři tisíce. Věřím, že pokud se bude dařit, také v Písku si diváci do hlediště cestu najdou,“ přeje si.

Takhle se Tomáš Kvetoň radoval loni, bude tomu tak i letos?