Menu Další Zavřít Zavřít
Rozhovory
     15.7.2016       Martin Dokulil, Petr Košatka

Připravovat na sezónu Jakuba Kováře pro mne byla čest, říká zakladatel píseckého kempu brankařů Václav Pipek

V těchto dnech v Písku vrcholí hokejový kemp určený pro brankáře nejrůznějších věkových kategorií. Týdenní tréninkovou jednotku vede písecký gólman Václav Pipek, kterému vypomáhají například Michael Panec či David Honzík, který byl v loňské sezóně vyhlášen nejlepším brankářem WSM ligy. Do středečního dne se při kempu před odletem do Ruska připravoval také odchovanec jihočeského klubu Jakub Kovář. Právě jemu Pipek letos pomáhal s předsezónní letní přípravou.

Jak hodnotíte letošní brankářský kemp? Kde se vůbec vzala myšlenka podobnou akci zorganizovat?
Ještě není definitivně u konce, tak bych ho zatím příliš nehodnotil. První dojmy jsou ale velmi dobré. Rozhodně bych chtěl uspořádat také další ročník. Myšlenka vznikla už před časem, kdy mě napadlo něco takového v Písku zrealizovat. Oslovil jsem pár místních kluků a pozval jako brankářské lektory Michaela Pance či Davida Honzíka. Oběma musím poděkovat, s kempem mi hodně pomáhají. Jsme velmi rádi, že se s touto akcí spojil rovněž takový gólman jako je Jakub Kovář.

V čem je kemp přínosem pro mladé brankáře?
Je to pro ně zajímavá příležitost potkat se na ledě s kvalitními a zkušenějšími brankáři, trénovat přímo s nimi. Místní brankáře z Písku trénuji po celou sezonu a mohou se u nich objevit chyby, kterých si nemusím všimnout. I v tom je výhodou, že tu jsou gólmani typu Kováře nebo Honzíka. Navíc trénují v termínu, kdy by se jinak na led jen tak nedostali. I v tom by to mělo být výkonnostně výhodné.

Jak se liší tréninky na kempu od těch, co se odehrávají přímo v sezóně?
Především zde máme několik pomůcek, ke kterým je jinak obtížné se dostat – pracujeme s pukometem, zrcadlem a podobně. Během sezony jsem na ledě s osmi až devíti brankáři sám a prostor na individualitu tam zkrátka není. Cvičení jsou orientována na konkrétní situaci nebo přesný nácvik techniky, kterou po brankářích chceme. Na to prostě při klubovém tréninku není prostor, ať už jde o brankářský trénink nebo trénink s týmem.

Trénování brankařů se už pár let věnujete, kdo je pro vás nejlepší český gólman současnosti?
Zmínil bych Petra Mrázka a Jakuba Kováře. „Mráza“ je o stupeň dál, ale Kuba na sobě neskutečně maká a já věřím, že se brzy dostane dál než kdy byl. Každopádně si vážím toho, že zrovna s oběma těmito gólmany mohu spolupracovat.

Poslední dobou se hodně hovoří v souvislosti s brankáři o budování či přeměně vlastního stylu. Můžete tuhle záležitost, o které se veřejně příliš nemluví, trochu přiblížit?
Letos jsem dostal nabídku dělat svazového trenéra gólmanů. Aktuálně je platná určitá metodika svazu brankářské komise, která by se měla sjednotit. V Česku se všeobecně mluví o tom, jak kvalitní brankářskou školu máme. S tím rozhodně nesouhlasím. Sice tvrdíme, že máme fantastické gólmany, ale žádný z nich, kromě Pavla Francouze, hokejově nevyrostl u nás. Jenom on prošel českými kluby, než odešel do KHL.
Ostatní byli vychovaní Amerikou, ať je to Mrázek, Neuvirth nebo Pavelec. Všichni odešli v mládežnických kategoriích do zahraničí. Marek Mazanec to samé. Tady určitě nějaký základ dostali, ale styl, kterým chytají, v nich vybudovali jinde. Dnes v extraligových soutěžích, v 1. lize gólmani chytají v tzv. krabicích, což nikdo z nás nechceme. Je to výhodné pro gólmany typu Davida Honzíka, kteří měří téměř 2 metry. Takový brankář když chytá a klekne si, ramena mu sahají až na horní tyčku. U dětí ale nikdo nemůže vědět, do jaké výšky vyrostou. Proto je špatné je to odmala učit a naopak je důležité v nich budovat aktivní pohyb na brankovišti. Všímám si gólmanů v NHL či KHL. Spousta z nich „v krabicích“ chytá. Ale třeba Mrázek je absolutní výjimka, protože si to se svojí výškou nemůže dovolit. A Kuba Kovář je to samé. Také nemá parametry, které by mu umožnily vkleče se natáhnout až po horní tyč. Proto jsme na přeměně stylu společně pracovali.

Příprava s Jakubem Kovářem musela zabrat hodně času, měl jste vůbec prostor se připravovat sám?
Díky možnosti s Kubou spolupracovat jsem toho moc nestihl. Slíbil jsem trenérům a vedení, že začnu jak jen to půjde.

S Mrázkem jste spolupracoval již dříve, s Kovářem od letošního roku. Na jaké bázi vlastně spolupráce s píseckým odchovancem funguje?
Vezmu to od začátku. S Kubou jsme se potkali jakmile se po sezóně vrátil z Ruska. Ptal se mě, jestli by mohl s někým chodit v Písku na led. Snažil jsem se mu vyhovět a následně mne oslovil s nabídkou, zdali bych mu nechtěli trochu pomoci jako trenér. Je to vlastně celkem paradox, protože jsem kvůli němu přišel před lety v juniorech Budějovic o místo brankáře. Dnes se tomu ale samozřejmě jenom smějeme, protože jsme každý v jiné pozici. Na začátku jsme se domluvili na dvou trénincích, které měly vyplnit pauzu před reprezentačním kempem. Ještě před kempem se mne Kuba zeptat, zdali bych nechtěl zvážit nějakou spolupráci na celé léto. Taková nabídka se neodmítá. Sedli jsme si k tomu a našli společnou cestu. Práce s dětmi a takovým gólmanem je úplně jiná. Pracovali jsme na detailech. Ať se to týká stylu chytání, nebo suché přípravy, kterou jsme dělali. Strávili jsme spolu 10 týdnů, během kterých jsme trénovali zhruba čtyřiapadesátkrát.
Myslím si, že ze začátku sezóny budu víc nervóznější já než on. Letos nebudu dělat asi nic jiného, než sledovat jak si vede v KHL a budu doufat, že ten čas, který jsme do toho investovali, se odrazí hned v začátku sezóny a Kuba vlétne do zápasů po hlavě. Rovněž doufám, že jej nemine první reprezentační sraz a celkově se bude jeho kariéra posouvat výš a výš. Myslím, že pro to udělal maximum. Byl to neskutečný zápřah a pro mě obrovská zkušenost, za kterou mu budu navždycky vděčný. Dal mi šanci spolupracovat s gólmanem absolutní vrcholové kategorie. Pro nás oba to byla nová věc. On vlastně trénoval přes léto takhle individuálně poprvé za celou kariéru. Troufám si povědět, že byl spokojený a budu jenom rád, pokud budu moci na spolupráci s ním navázat. Na dálku mu závěrem takhle přeji hodně štěstí. Doufám, že se mu bude dařit a všechno a bude tak, jak jsme chtěli.