Menu Více
Rozhovory
ne 20.3.2005 | Kouba & Kouba

Náš cíl byl bod a teď máme dva!

Dežaví zažil písecký hokejový fanoušek. Jeho tým opět prohrál, opět nešťastně, opět byl lepší, opět nedával branky, opět dostal zbytečné góly a zase se nadávalo na rozhodčí. Jen slavící soupeř byl jiný. Havlobrod vystřídal Jindřichův Hradec. Derby mezi Pískem a Vajgarem bývají hlavně díky nevraživosti obou fanouškovských táborů hodně vypjaté, šéf písecké ochranky již několik týdnů dopředu plánoval bojové akce právě na sobotní zápas. Každopádně na ledě proběhlo vše v mezích regulí, žádné nehokejové okamžiky se nekonaly.
V článku najdete vyjádření k zápasu střelce první branky soupeře Zdeňka Špergera a trenéra Jaroslava Pařízka (na obr.).
Největší rozdíl ve výkonnosti Písku a Jindřichova Hradce byl patrný v úvodní třetině zápasu, kdy domácí svého soupeře sice výrazně přehrávali, ale zároveň se nedostávali do vyloženějších pozic a po dvaceti minutách svítily na tabuli dvě nuly. „Snažili jsme se hrát poctivě zezadu, čekali jsme na brejky, prostě čekali jsme na chyby Písku,“ shrnul taktiku svého mužstva v zápase v Písku jeden z tahounů týmu Jindřichova Hradce Zdeněk Šperger. „Hlavně nedostat gól a bránit, před zápasem nám stačil bod. To byl náš cíl. Jsme moc rádi, že jsme to dokázali zvládnout.“

Vajgar přijel na písecký led s vyčkávací taktikou, přesto se dostal do první vyložené šance. Právě útočník Zdeněk Šperger vystihl v oslabení na modré čáře riskantní přihrávku naslepo píseckého obránce a následně ujel všem pronásledovatelům. Tentokrát si ještě osamocený Šperger na Svobodovi vylámal zuby, ale v 57. minutě svoje zaváhání napravil. „Trefil jsem ten puk v pádu a ten šel do branky asi ve výši pasu,“ řekl ke své trefě, která znamenala vyrovnání důležitého zápasu baráže, a sám uznal: „Byl to moc šťastný gól. Po celý zápas nám trochu chybělo štěstí, tak jsem rád, že se k nám přiklonilo aspoň na závěr.“

To, že koncovka není problémem jenom píseckých hokejistů, potvrzují i další Špergerova slova. „Střílení branek je naše nemohoucnost, šance jsme nějaké dneska měli, ale branky nám tam nepadaly. Na konci jsme proto museli otevřít hru, protože už nebylo na co čekat, museli jsme se tlačit do brány. Vyšlo nám to,“ oddechl si autor spásného úspěchu Vajgaru.

Jedna z příčin, proč se Hradec prezentoval v Písku poctivou defenzivní hrou, je i absence tří nebezpečných útočníků Cmunta, Kreuzera a Škody. Trenér Vajgaru Pařízek proto musí podle Špergrových slov sestavu svého týmu doslova lepit, což se logicky odráží na hře celého mužstva. „Naše sestava je slepená, takže nám nezbývá než hrát zezadu a čekat na situace tři proti dvou nebo dva na jednoho,“ konstatuje dlouhovlasý útočník.

Již jmenovaný trenér Pařízek své svěřence ani své hlasivky v Písku vůbec nešetřil a rázně uděloval pokyny. „Trenér křičí pořád,“ uvádí v klidu Šperger. „Ne že by byl nervní, podle mě prostě zvýšený hlas k hokeji patří. Trenér se nás snaží na střídačce malinko vybláznit a malinko nás seřvat. Vidí chyby určitě líp ze střídačky než my z ledu.“ Po výhře v prodloužení v Písku a při pohledu na slibně se pro Vajgar vyvíjející tabulku se Šperger a Pařízek shodnou: „Jsme ve hře a určitě chceme nahoru, poprat se o to.“

„Jsem přesvědčený o tom, že jsme si tu remízu zasloužili, že jsme jí šli od půlky zápasu naproti. Pak se k nám přiklonilo štěstí v prodloužení, to musím uznat,“ lebedil si trenér Hradce Jaroslav Pařízek.

Pařízek je zkušený hokejový guru, rozhovor s ním běží jako po másle, novinář se ani nemusí ptát, Pařízek vše servíruje jak na běžícím pásu. „Dneska poprvé šel do hry i Lukáš Květoň, který měl osm dní virózu, včera poprvé půlhodinky bruslil a dnes od druhé třetiny šel do hry. Kádr se nám zúžil, takže o to víc musíme změnit naši hru a hrát trošku jinak, než jsme hráli celou sezónu a víc bojovat, víc dřít jako tým,“ burcuje a hned pokračuje: „…a teď nás čeká volno, my jsme hráli čtyřikrát za sebou, zítra hráči dostanou zasloužené volno a v pondělí, v úterý lehce potrénujeme a poté nás čekají další čtyři zápasy. Jsem rád, že si teď můžeme trošku odpočinout, protože ty dvě první lajny máme strašně přetěžované. Hrají všechny rozhodující okamžiky utkání, přesilovky, oslabení, konce utkání, takže ty potřebují odpočinout a jsem rád, že to takhle dopadlo, zaslouží si to. Moc hráčům děkuji, děkuji i fanouškům, kteří přijeli z Hradce a vytvořili nám tu dobrou atmosféru a zaslouží si jenom uznání,“ zakončuje dlouhý, naprosto vyčerpávající monolog Pařízek.

Co čekal od Písku a překvapili ho domácí něčím? „Ne ne, nepřekvapili. Myslím si, že jsme na ně byli dobře připraveni, oni na nás ale také. Myslím si, že hlavně v první třetině to byl taktický boj, kdy se pochopitelně domácí nutili do hry. Ale nepřekvapili mi ničím, já vím, jakým hrají systémem delší dobu,“ potvrzuje Pařízek dobrou taktickou přípravu na baráž. Co tedy mohlo rozhodnout zápas, kde se soupeři měli navzájem přečtení? "Potom to bylo o tom, kdo bude mít víc štěstí, o trpělivosti a tak dále. My jsme dostali, jak říkám, po chybě prvního góla. Oni ale také v tom závěru neobsadili hráče, vyvinuli jsme na ně tlak a když síly ubývají, koncentrace se snižuje, každý to chce strhnout na sebe, pak se chyba udělá,“ ví dobře trenér.

Vajgar jede, o tom není sporu. Nakopla ho překvapivá výhra v Havlobrodu, poté výhra doma s Opavou a nyní další v Písku. Spolu s Prostějovem tak tvoří nebezpečnou dvojici bodových uprchlíků. „Tak já v této chvíli ještě nevím, jak to dopadlo v Opavě a jestli jsme v trháku. Jsem překvapený, že si takhle stojíme, že jsme udělali tolik bodů.“ Ví ale dobře, kdo má na výsledcích hlavní zásluhu: „…patří poděkování klukům, že se o to tak perou.“ Je tu ale ještě jedno... „...Ale, je to ještě daleko, jsme v půlce, máme ještě čtyři zápasy před sebou, hrajeme ještě o 12 bodů, takže tam ještě zdaleka nejsme. Máme to slušně rozjeté, to musím uznat. Teď uvidíme, jak se nám povedou odvety.“

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy