Myslím, že už mám na to za Písek hrát, říká mladší z bratrů Procházkových

Na dnešní ohlasy bylo potřeba trošku větší dávky trpělivosti než obvykle. Nejprve se „oběť“ odebrala do sprchy a poté ji čekalo pár velmi nemilých minut. Na pořadu dne bylo zrovna zužování týmu. „Nejprve jsem se s trenérem dohodl, že budu hrát první třetinu. Až na střídačce jsem se dozvěděl, že budu hrát druhou polovinu zápasu, ze které nakonec byla až poslední třetina. To je pak těžké na ledě něco předvést. Zpotím se, pak zmrznu a zase znovu. Z toho budu tak akorát nemocný,“ nezapomíná sympatický bek vtipkovat ani v takovéto vypjaté situaci. „Ani mě nebaví koukat po tribunách,“ směje se. „Včera v Kadani jsem také nehrál celé utkání. Pokaždé když hraju, tak je to maximálně půlka zápasu a k tomu ta druhá. To pak jde těžko něco předvádět, to je těžký boj o místo,“ přiznává Michal svůj názor na své letošní krátké působení v píseckém týmu. Na otázku, kde ho budeme moci vídat příští rok, odpovídá s úsměvem: „To já ještě nevím. Zkusím zavolat pár lidem a uvidím, jak se to vyvine. Myslím, že kdybych dostal větší šanci, tak bych určitě měl na to tady hrát,“ shrnuje na závěr.

A co míní o včerejším utkání s Milevskem? „Bylo to derby, vyhrocené utkání. Myslím, že dopadlo, tak jak dopadnout mělo. Bylo znát, že kluci jsou zápas od zápasu lepší a že si dnes přáli vyhrát. Po té šňůře smůly nevyhraných utkání si to doopravdy zasluhují.“

Děkujeme Michalovi za rozhovor a přejeme hodně štěstí v osobním i hokejovém životě. A jen pro doplnění - stejný osud jako jeho, tedy vyřazení z kádru, postihl po zápase s Milevskem i další beky Tomáše Maršíka a Romana Štěrbu.