Skromní hrdinové od ledu jsou duší zimáku
Zimní stadion v Písku slaví šedesát let své existence. Výročí, které nepatří jen hokejistům, trenérům a fanouškům, ale především lidem, bez nichž by se na ledě nepřistálo ani jediné vhazování. Lidem, kteří stáli desítky let v pozadí, starali se o techniku, led i zázemí – a jejich práce byla samozřejmou, a přitom nenahraditelnou součástí každého zápasu i tréninku.
Právě jim patřil jeden z nejdojemnějších momentů slavnostního večera, který se odehrál přímo na ledové ploše. Zaznělo zde upřímné poděkování třem mužům, jejichž jména jsou se zimním stadionem a Městskými službami Písek neoddělitelně spjata: Oldřichu Vlkovi, Janu Drábkovi a Miroslavu Šperlovi. Tři životní příběhy, desítky let služby a tisíce hodin práce, která nebyla vždy vidět, ale vždy byla cítit.
Oldřich Vlk nastoupil na zimní stadion 1. dubna 1968 jako strojník elektrikář. Do Písku ho přivedla vypsaná pracovní pozice elektrikáře s bytem, práce však rychle přerostla rámec jedné profese. Kromě elektroinstalací se po připojení ubytovny staral i o její údržbu. Každoročně po sezoně měl spolu s kolegy na starosti plovárnu u Václava a saunu. Během hokejové sezony k jeho povinnostem patřily i pravidelné noční kontroly teplot ve sklenících v městské zahradě. V technických službádh města působil neuvěřitelných padesát let, až do 30. března 2018.
„Práce mě bavila pro svou různorodost. Nikdy to nebylo jen o jedné věci – každý den přinesl něco nového.“
Oldřich Vlk
Jan Drábek nastoupil na zimní stadion 21. srpna 1968. Svoji profesní dráhu zde zahájil jako rolbista, později úspěšně absolvoval kurz a školení na strojníka. Stejně jako jeho kolegové se po připojení ubytovny k zimnímu stadionu staral o její údržbu, po sezoně o plovárnu u Václava a saunu v Jarolímově ulici a v průběhu sezony se účastnil nočních kontrol teplot ve sklenících v městské zahradě. Jeho pracovní poměr skončil 30. března 2018, po téměř padesáti letech služby.
„Práce mě naplňovala pro mou lásku ke sportu, zejména k hokeji.“
Jan Drábek
Třetím oceněným byl Miroslav Šperl, který na zimní stadion nastoupil 1. září 1979 a působí zde dodnes. Jeho pracovní záběr byl mimořádně široký – pracoval jako rolbista, strojník i automechanik pro rolby. Stejně jako jeho kolegové se po připojení ubytovny staral o její údržbu, každoročně po sezoně o plovárnu u Václava a saunu v Jarolímově ulici a během sezony absolvoval noční kontroly teplot ve sklenících v městské zahradě.
Zimní stadion pro něj však nebyl jen pracovištěm. Při výkonu zaměstnání byl aktivním hráčem Jitexu Písek a později také trenérem, čímž se jeho vztah k hokeji a píseckému stadionu ještě více prohloubil.
„Hokej je moje láska celý život. Práce mě stále baví a doufám, že mi zdraví dovolí ještě pár let přidat.“
Miroslav Šperl
Příběhy těchto tří mužů připomínají, že hokej není jen o gólech, tabulkách a výsledcích. Je o lidech, kteří v mrazu připravovali led, v noci kontrolovali techniku, starali se o zázemí a zajišťovali, aby stadion žil každý den. Bez jejich práce by zimní stadion nebyl tím, čím je dnes – skutečným domovem hokeje v Písku.
Děkujeme, pánové. Za vaši dlouholetou práci, obětavost, odpovědnost a lásku k hokeji i k píseckému zimnímu stadionu. Potlesk, který zazněl na ledové ploše při oslavách 60 let, patřil právem vám.
