Obránce David Všetečka se pokouší vymazat černou kaňku ve své kariéře
Dvaatřicetiletý hokejista to měl hodně těžké i v úvodu této sezony, kdy se herně hledal a omývaly ho vlny kritiky. Ale nepodlehl… O pár měsíců později už znovu plní očekávanou roli a patří k nejpevnějším pilířům písecké defenzívy, což opět prokázal i v sobotním úspěšném duelu s Kadaní (2:1).
Můžete se ve zkratce ohlédnout za sobotním vítězným střetnutím? „Každý asi viděl, že to bylo takové ubojované vítězství. Vždycky to tak bývá, že když přijde nový trenér, každý se chce ukázat. I když to bylo tak trochu křečovité a nervózní, zápas jsme doslova vydřeli. Jsme samozřejmě moc rádi, protože to pro nás bylo ohromně důležité utkání.“
Jak vlastně mužstvo vnímalo zmiňovanou výměnu trenéra? „Je smutné, že k tomu situace dospěla, ale stalo se a patří to k hokejovému životu. Trenér za to obvykle až tak nemůže, protože na ledě jsme přece my hráči. Každopádně ale bereme tu změnu minimálně jako nový impuls, který nás může nastartovat. Když se nedaří, je i taková věc potřeba.“
Určitě už jste stihli zaregistrovat, s jakými nároky na vás nový kouč vyrukuje… „Od každého z nás bude vyžadovat stoprocentní přístup, ať už na tréninku, při zápase nebo v posilovně. Už z jeho prvních slov vyplynulo, že prostě nerad prohrává. Na to vyhodnotit styl hry je ještě brzy, ale myslím si, že budeme hodně pracovat na zakončení. Hrozně těžko dáváme góly, a naopak často lacino inkasujeme.“
Na vás coby píseckého patriota a kapitána týmu spadla v minulé sezoně velká tíha z jejího hořkého konce. Ani v úvodu nového ročníku jste to tady rozhodně neměl lehké. Bylo to pro vás hodně nepříjemné období? „Tu minulou sezonu jsem dodneška nestrávil a je to největší kaňka na mé dosavadní kariéře. Bylo to hrozné období, člověk tady pak potkával lidi, díval se jim do očí… To jen tak nevyprchá. Přemýšlel jsem, že by asi bylo lepší odejít pryč, třeba do zahraničí, ale nakonec jsem to zavrhl. Řekl jsem si, že zůstanu a budu se snažit svoje hokejové jméno tady doma očistit. Ze začátku to z mé strany nebylo dobré, byl jsem hodně svázaný, nervózní, a nad tím vším pak ještě hodně přemýšlel. Postupem času se to ale zlepšilo a snad už je to za mnou. Ještě to sice není úplně ideální a představoval bych si, že můžu hrát ještě líp, ale snažím se, abych byl mužstvu co nejvíce prospěšný.“
V současné době nastupujete v první obranné dvojici s Romanem Němečkem. To je fajn, nebo ne? „(úsměv) Jasně. Jsem moc rád, že vedle sebe zase válčíme, vždyť jsme tady spolu hráli už v žáčcích a v dorostu. Roman je hodně zkušený bek, člověk se vedle něj cítí na ledě vážně dobře.“
Úspěšným zápasem s Kadaní jste otevřeli sérii důležitých zápasů se svými tabulkovými sousedy. Ve středu jedete do Litoměřic, pak hostíte doma Třebíč a Šumperk. Jak se na tyto boje připravujete? „Hrajeme teď se soupeři, které máme kolem sebe, takže je potřeba udělat nějakou bodovou šňůru. Základem je samozřejmě vyhrávat hlavně doma. Já osobně věřím, že to teď z naší strany půjde nahoru. Budeme zase o trochu déle s novým koučem, jednotlivé pětky se více sehrají a případně vstřebáme i nějaké nové věci, se kterými trenér přijde. Prvořadé samozřejmě je, abychom vycházeli ze stejného nasazení jako proti Kadani. Hokej prostě bolí. A když nebolí, tak je něco špatně.“
