David Všetečka po konci kariéry: Třinec pro mě byl vstupenka do velkého hokeje

V necelých devětatřiceti letech ukončil pestrou hokejovou kariéru písecký odchovanec David Všetečka (na snímku při působení ve Francii). V dresu prvoligového píseckého A-týmu se poprvé ukázal v sezóně 1999/2000, ve které nastupoval i za píseckou juniorku a také za tehdy druholigové Strakonice. Kariéra tvrdého obránce a pracanta začala strmě stoupat a výkony v dresu IHC vynesly Davidu Všetečkovi angažmá v extraligovém Třinci. V nejvyšší soutěži nasbíral starty také za Vsetín, Litvínov a Plzeň, výraznou stopu nechal David Všetečka také v prvoligovém Chomutově, Mladé Boleslavi nebo Prostějově. V sezónách 2010/2011 a 2011/2012 se po postupu Písku do první ligy David Všetečka k Otavě vrátil. Následovalo angažmá ve Francii, krátká epizoda v krajské lize za Písek a pak závěr kariéry na Slovensku, kde zkušený bek naposledy oblékal dresy Senice, Skalice, Spišské Nové Vsi a Bardejova. Na konci této sezóny David Všetečka ohlásil konec aktivní kariéry.

Jak byste zhodnotil tuto poslední sezónu?
Poslední sezóna byla celou dobu úspěšná, ale na konci jsme kvůli administrativní chybě přišli o play-off. Chyběl nám jeden bod. Hráli jsme tak jen o umístění, takže se nedá mluvit o úspěchu.

Co rozhodlo pro konec kariéry a byla ve hře ještě jiná varianta?
Byl to asi už signál shora. Měl jsem tuto sezónu tolik zdravotních komplikací, že už jsem si řekl, že to už stačilo a je třeba si začít vážit svého zdraví. Vyvrcholilo to posledním zápasem doma proti Martinu, kdy sem dostal od spoluhráče hokejkou a byl jsem v bezvědomí. Měl jsem rozdrcený nos a silný otřes mozku.

Jak hodnotíte období vašeho působení na Slovensku?
Hodnotím ho kladně. Po náročném působení ve Francii jsem si chtěl ještě dokázat, že můžu hrát ještě nějakou kvalitní soutěž. Tak jsem přijal nabídku Senice a po pár měsících už jsem byl v extraligové Skalici. Na další rok jsem podepsal v ambiciózním Bardejově a bili jsme se o extraligu do posledního zápasu v baráži. Minulou sezónu jsem opět zažil boje o titul ve Spišské Nové Vsi. Až tento tok mi play-off poprvé uniklo.

Na jaké působiště ve své kariéře budete s odstupem nejvíc vzpomínat a proč?
Každé působení bylo něčím specifické. Dodnes si pamatuji své první utkání za písecké áčko. Bylo to proti Znojmu. Shodou okolností i můj první extraligový zápas za Třinec byl také proti Znojmu. Vždy jsem si kladl postupné cíle. Ze začátku jsem chtěl hrát v Písku za muže a pak do extraligy. Kdybych měl ale zmínit jeden klub, tak je to Třinec. Byla to vstupenka do velkého hokeje. Organizace fungovala na obrovské úrovni. Hráče, které jsem viděl jen v televizi, jsem najednou mohl každý den potkávat v šatně. Moc se mi tam líbilo a dodnes Třinec sleduji. Jsou tam jedni z nejlepších fanoušků.

Na které momenty v dresu Písku nejraději vzpomínáte?
Vždy se mi vybaví moje první krůčky na ledě. Začátky byly kruté, jelikož jsem začal celkem pozdě, až v šesté třídě. Všechny jsem musel dohánět. Ale vůlí a pílí jsem to nakonec dokázal a přišel posun. Pak jsem šel přes dorost, juniory až do A-týmu. Vybavuje se mi zápas s Jihlavou v play-off. Hrál jsem v obranné dvojici s Lubošem Pindiakem a on si dovolil na modré čáře obehrát tři hráče a ještě mi to nahrát do prázdné branky. Tenkrát na nás chodily 3000 až 3500 diváků, byla to neskutečná atmosféra.

Je ve hře v jakékoliv formě váš návrat do Písku, například do trenérského týmu?
Návrat do Písku nevylučuji, ale momentálně určitě ne. Ale držím se hesla: Nikdy neříkej nikdy.

Co byste popřál a vzkázal píseckým hokejistům od mládeže po dospělé? Jaký je recept na úspěch?
Mladým hokejistům přeji hlavně to, aby je to bavilo, měli z hokeje radost a těšili se na každý trénink. Jelikož jsem stále srdcem Písečák, tak jsem sledoval, jak si áčko Písku vede. Mrzelo mě to, ale zase neznám ekonomickou stránku klubu a nevím, jak to přesně funguje. A jaký je recept na úspěch? U mě platilo heslo, že talent nestačí. Vždy je potřeba tomu obětovat daleko víc. Jen tvrdá dřina a nezlomná vůle vás dostanou tam, kam si přejete. Trénuju na Slovensku juniory a stále jim říkám, že trénink, co trvá hodinu, je nikam nedostane. To je jen povinná čárka v docházce. Jestli chceš být dobrý hokejista, tak právě po tréninku si musíš stále přidávat a makat na sobě. Závěrem chci říct, že já jsem nikdy nebyl žádná hvězda, ale vše jsem si poctivě vydřel. Proto odcházím v tichosti a na všechny své spoluhráče vzpomínám jen a jen v dobrém. Na svou kariéru můžu být pyšný, hrál jsem proti hráčům, jako Ručinský, Havlát, Hejduk a Jágr. V jednom týmu jsem byl se Strakou, Reichlem a Dopitou. Věřím, že jak já jsem pyšný na svou kariéru, jsou na mě pyšní i moji rodiče. Píseckému hokeji přeji jen a jen lepší zítřky.

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy