Archiv
Střípky historie: Z rybníka až k S.N.O.P. areně
Nedávno oslavil zimní stadion čtyřicet let od svého vzniku, ovšem od úplného dokončení uplyne na podzim roků teprve pětadvacet. Písečtí měli zimák s umělým ledem jako druzí v jižních Čechách. Jen v Českých Budějovicích se stavělo dříve. Ovšem už předtím, než u Otavy vyrostly základy dnešní budovy, se Písek honosil na svou dobu fantastickým zázemím pro lední hokej. Ve třicátých letech mohla místnímu komplexu konkurovat jen tehdejší Mekka československých hokejistů Štvanice. Jaké peripetie provázely stavbu, zastřešování i zdlouhavé dokončování dnešní S.N.O.P. areny, se můžete dočíst na následujících řádcích…
Přišel jsem pozvednout píseckej hokej, směje se Radek Hovora
Už je to přes sedm let, co naposledy oblékal dres mateřského klubu. V roce 2000 odešel hrát do Bánské Bystrice slovenskou první ligu. Hned po jedné sezóně ale zamířil do sice ne tak úplně nehokejové, přesto ale za světovou špičkou značně zaostávající Francie. „Odcházel jsem tam vyloženě za penězi,“ nezdráhá se přiznat Radek Hovora, letos zatím největší posila IHC. Písecké vedení využilo situace, že se třicetiletý odchovanec rozhodl svou zahraniční štaci ukončit a oslovilo ho. Hokejový návrat byl hned a bez problémů na světě. „Pro mě neexistovalo jít do Čech někam jinam, než do Písku,“ prohlásil Hovora. S tím, že by měl být jedním z tahounů, tenhle sympaťák počítá…
Sochu draftovali v druhým kole a on to pak kopne do vlaku…
Odpolední sluníčko praží do umělé trávy v areálu FC Písek. Hrstka borců se zahřívá sprinty a výskoky kolem postranní čáry. Pod dohledem trenéra Jana Rybáčka se k pondělní přípravě sešlo pouze patnáct hráčů. „Zrovna dneska to tak vyšlo, že se řada kluků z různých důvodů omluvila. Jinak máme docházku perfektní a všichni trénujou výborně, to bych chtěl zdůraznit,“ vykládá pak kouč, zatímco jeho svěřenci honí po place merunu. „Je také třeba říct, že jsme letos měli zajištěné super podmínky pro přípravu,“ dodává Rybáček a na jeho tváři je skutečně patrná spokojenost.
Stanislav Neckář se vrací po roční pauze k hokeji
Č. B u d ě j o v i c e – Mohl si naplno užívat rodiny a konečně rozjet byznys ve velkém. Tak to vždycky chtěl. Hokej je ale magnet, který k sobě nelze otočit shodným pólem. Nikdy nepřestane přitahovat. To je příběh Stanislava Neckáře. Jednatřicetiletý bek se v mládí učil kvalitnímu hokeji i v Písku. Teď se po roční pauze vrací na led. „Nechtěl jsem si za deset let říkat, že jsem pro návrat neudělal všechno. Chci ještě zkusit hrát,“ tvrdí odhodlaně mistr světa z Vídně 1996 a držitel Stanley Cupu.
Chceme sehnat finanční prostředky, aby to stačilo na klid i v první lize, říká Petr Pechek
Je duben, hokejová sezóna mnohde ještě neskončila, mistrovství světa za rohem, vítěz Stanley Cupu v nedohlednu, léto před námi. Druhá liga je ale již dávno pryč. Paradoxně však na píseckém zimáku je rušno víc než tam, kde se stále hraje. Je totiž v plném proudu rekonstrukce s.n.o.p arény, ale také se už řeší sezóna příští. Se spoustou novinek seznamují čtenáře předseda klubu Petr Pechek a sportovní manažer Pavel Horažďovský.
Začátek sezóny nebyl zase až taková katastrofa, tvrdí Miroslav Šperl
Zkušený trenér Miroslav Šperl zažil sezónu rozdílných pocitů. Už po osmém kole musel přenechat své místo hlavního kouče u A týmu svému dosavadnímu asistentovi Slabému, po pětadvacátém kole pak byli oba vystřídáni tandemem Rybáček – Malý. Sám odvolaný z toho vědu nedělá. „Výměna trenéra je běžná věc. Nevím, proč je kolem toho v Písku taková velká aféra. Vylítli jiní trenéři, než je Šperl a Slabý,“ říká vyrovnaně. Přesto však přinesl argumenty, které stojí za zamyšlení. Druhá část rozhovoru se týká juniorů, které Šperl následně dostal na starost a s nimiž dokončil ročník na prvním místě a dostal možnost vést je i v kvalifikaci o extraligu.
Jiří Svoboda: Dávat góly je pro mě svátek
V píseckém dresu právě dokončil svou čtvrtou sezónu. A přesto může úspěšně kandidovat na cenu pro nejnenápadnějšího člena základní sestavy IHC. „Asi je to taková moje slabina, že nejsem víc vidět,“ zamýšlí se sám Jiří Svoboda, třiadvacetiletý zadák, který prošel mládeží v pražské Slávii a zahrál si i na mistrovství světa do dvaceti let. Oblékal pak barvy Mladé Boleslavi a Kadaně, než jej hokejový osud zavál zpět na jih Čech do rodného města. Tady zažil pád o soutěž níž, přesto se nikam pryč nehrnul. Začal studovat vysokou školu a myslí na to, jak pomůže klubu vrátit prvoligovou příslušnost. „Když budou mít trenéři zájem,“ podotýká.
Není to ani překvapení ani zklamání!
Nepříliš dobrá letní příprava a pak velmi těžké rozlosování na začátku sezóny. Poté, co Písečtí mladíci vyjeli na led, vyvíjela se přípravná utkání "relativně" dobře - jejich výsledky napovídaly, že by pro dorostence mohl být letošní ročník celkem úspěšný. Se svým trenérem Václavem Šrámkem a jeho asistenty, kterými byli v průběhu sezóny jak Vokurka, tak Slabý a nynější hráč "A" mužstva Filipi, bohužel neskončili tam, kde by si všichni přáli. Podle slov hlavního trenéra Šrámka však není osmá příčka v tabulce zase takovým neštěstím - "My jsme sehráli spoustu vyrovnaných zápasů, asi tohle mužstvo mělo na víc, ale chyběla nám zkušenost a týmová pohoda."
Květoňova paráda, Holcovo probuzení a Kořánkova obětavost
Kdopak ve čtvrtek rozhodl o tom, že se série mezi Pískem a Kláštercem bude ještě jednou na rozhodující duel stěhovat na sever Čech? Pokud budeme hledět na přední linie, pak druhá domácí formace ve složení Květoň – Mikeska – Holec. Ta byla jednoduše k neudržení. Předvedla přesně to, co se od ní čeká a zařídila všechny tři góly IHC. „Trošku jsme se minulá utkání trápili, ale dneska nám to tam padlo a navíc jsme měli i další příležitosti,“ potěšilo Tomáše Květoně, největší hvězdu utkání. Ten totiž kromě toho, že přihrál na oba Holcovy zásahy, předvedl něco, co se v takovýchto zápasech jen tak nevidí…
Jeden krok udělán, teď je třeba zvládnout další...
Asi o něco šedivější je Jan Rybáček poté, co musel na střídačce přetrpět poslední okamžiky středeční bitvy. V ní jeho svěřenci, ač ze z počátku nasazeného tempa během utkání znatelně ubrali, vydřeli naději. „Dnešek dokázal, že se střetla dvě velmi vyrovnaná mužstva. Tady rozhodují chyby a momentální psychika v každé dané situaci,“ vysvětloval kouč, proč v sérii s Kláštercem určuje vítěze vždycky jeden, maximálně dva góly. „Vítězství nás stálo hrozně sil a nerodilo se lehce. Jsme ale moc rádi a já chválím všechny hráče a děkuju jim za to, jak makali,“ nešetřil také chválou. Na vybojovaný úspěch však musí on i celý tým rychle zapomenout. Písek totiž pouze snížil vedení soupeře, jemuž stále stačí jediný triumf ke konečnému úspěchu.
Nové jméno stadionu přinese klubu půldruhého milionu
Od příštího zápasu už nebudou lidé v Písku chodit na hokej na zimní stadion ale do s.n.o.p. areny. „Vedení firmy ve Francii chce po dobu tří let financovat částkou pět set tisíc korun ročně písecký hokej,“ může hrdě informovat Petr Pechek, ředitel místního závodu a v létě zvolený předseda IHC Písek. První peníze dorazí ještě během letošní sezóny a netřeba zdůrazňovat, že se jedná o výraznou finanční pomoc klubu, který po této stránce v minulých sezónách strádal. Nyní se novému vedení daří situaci postupně zlepšovat. Nazváním svého domácího stánku podle sponzora se Písek ve druholigové skupině Střed zařadil po bok Vrchlabí, které nastupuje v Elektromont aréně. Snímky s.n.o.p. areny ve fotogalerii
Druhá třetina? Holomajzna!
S novým trenérským tandemem se hokejistům Písku daří. Během dvanácti utkání pod taktovkou Jana Rybáčka a Bedřicha Malého přenechali svým soupeřům všechny body pouze ve třech případech, v sobotu navíc vyhráli úvodní dvacetiminutovku suverénně největším rozdílem v sezóně - 5:0. A co víc, píseckým zimákem se během demontáže zoufalého celku ze Žďáru nad Sázavou opět po dlouhé době nesl ten správný hokejový rachot. IHC má zase podporu fanoušků, za což domácí kapitán Milan Kořánek příznivce pochválil: „Je příjemné, když lidé fandí. Určitě nám to pomůže, dneska bylo všechno v naprostém pořádku,“ potěšilo ho.
Lidi, pojďte na hokej!
Na tribuně za trestnými lavicemi, nízko nad ledem sedává zápas co zápas jeden straší pán. Na první pohled a poslech je patrné, čím se odlišuje od velké většiny zbývajících diváků, jichž se v dnešní době chodí v Písku na hokej podívat nějaké tři čtyři stovky. Tenhle člověk vždycky přijde tak, aby stihl začátek, usadí se na polštářek a s úvodním buly se posouvá do jiného světa – zajímá se jen a jen o to, co se děje na hřišti…
Místo zápasu za Drahonice vypomohl Písku s Kolínem
Diváci zápasu s Kolínem hledali v zápasovém zpravodaji hráče s osmnáctkou na písecké soupisce marně. Že by zase nějaký junior? Ne, pozorní diváci jistě v postavě s číslem osmnáct rozeznali starého známého Jana Marouška, i když by jim k němu spíše pasoval původní dres s číslem 43. O startu jednatřicetiletého útočníka se rozhodlo nedlouho před zápasem, kdy se píseckým trenérům pod rukama vinou nemocí a zranění hroutila sestava na sobotní zápas. To by ještě nebylo nic tak neobvyklého, kdyby o Vánocích nevyšla překvapivá zpráva, že Jan Maroušek v Písku končí...
Téma: mladí „boleslavští Písečáci“
Na turnaji „O pohár starosty města Písku“ se to při zápase Písek versus Mladá Boleslav Písečáky jenom hemžilo. Ne, nebylo to tím, že by hlavní rozhodčí vylučoval pouze “škodováky“, ale nezvykle vysokým počtem píseckých odchovanců v dresu se známým okřídleným šípem na prsou. Gajovský, Všetečka a Maršík jsou nyní členy boleslavské juniorky, a to ještě nedávno hrál za stejný tým i další z našich odchovanců Ondrejec. Ten však nyní po návratu zpět říká: „V Písku se cítím mnohem lépe.“ Jak se tedy Písečáci v Boleslavi mají, když její trenér Jan Vidner tvrdí: „My jsme moc rádi, že je máme!“
