Stříbro z extraligy juniorů je pro mě největším úspěchem kariéry, popisuje David Bernad

Vaše letošní sezona skončila druhým místem v extralize juniorů. Jak by ses zpětně za uplynulým ročníkem ohlédl?
Teď s odstupem času už se na celou věc dívám zase trochu jinak, než bezprostředně po utkání. Je to obrovský úspěch, který jsme se spoluhráči dokázali. Ve chvíli porážky jsme všichni to zklamání cítili, ale nyní už se můžeme za celou sezonu ohlédnout kladně, protože nám tato cesta hodně dala a myslím si, že zopakovat takový úspěch se dlouho nikomu nepodaří.

Co vám přišlo v té dlouhé sezoně nejtěžší?
Nejvíc sil nám bralo dlouhé cestování až na Moravu, kam jsme v podstatě zajížděli celé předkolo play off. Mě tedy vadilo nejvíce to cestování, ovšem co se týče utkání, tak ty také nebyla vůbec lehká.

Při tak dlouhých trasách jste museli i na území soupeřů přespávat?
Dost často jsme u soupeřů spali a hlavně díky sponzorům se podařilo jezdit na utkání o den dříve a přespat tam. Druhý den na rozbruslení ráno a pořádně se na utkání připravit. Myslím si, že nám to hodně pomohlo, když jsme nebyli pomačkaní z cesty v autobusu.

Co bylo to nejpřekvapivější v celém ročníku?
Tak rozhodně to druhé místo. Kdyby nám před sezonou někdo řekl, že se umístíme v horních patrech tabulky, tak bych mu zřejmě vůbec nevěřil. Ze začátku sezony bych rozhodně takový úspěch nečekal, takže to bylo jednoznačně největší překvapení.

Kdy jste v týmu zažívali ty nejpříjemnější chvilky?
Vždy to bylo bezprostředně po nějakém z postupů v play off. Ať už jsme si zajistili postup do play off v Třinci, a nebo potom postupy ze sérií. Velká oslava byla při domácím postupu s Plzní, kterou jsme na jejím hřišti dvakrát porazili a doma postup uhájili. Dvě vítězství ve Vítkovicích to už bylo opravdu něco navíc. Já jsem za svou kariéru porazil Vítkovice pouze jednou a to bylo letos v základní části. Nikdy jsem ale nevyhrál na jejich hřišti. Že se nám podařilo je dvakrát porazit v Ostravě, tak to bych nikdy neřekl.

Můžete jako kapitán týmu prozradit, jak jste spolu v kabině vycházeli a jak byl tým složený?
Musím říct, že na začátku sezony se vše nevyvíjelo podle mých představ, takže jsme si museli se všemi hráči udělat sezení, každý jsme si řekli své a tím jsme udělali jasno v šatně, jak to bude fungovat. Nalíčili jsme přesná pravidla, jak budou fungovat mladší a starší hráči a od té doby to začalo fungovat. Tým byl jinak poskládaný velmi dobře do všech ročníků.

Trenérská dvojice se v průběhu loňské sezony změnila. Co se od té doby změnilo a co sebou přinesla tato změna nového?
Pamatuji si, že loni spolu sebou trenéři přinesli ohromný impuls. Boris Žabka jako ohromný motivátor nás nahecoval a Jan Křivohlávek jako hlavní trenér ty emoce usměrnil. Boris nás tedy vždy nahecoval a Honza to usměrnil do správných kolejí. Loni jsme si na sebe hodně zvykli, takže letos už jsme věděli co od sebe můžeme očekávat. To byl pro nás velký přínos.

Jaké máte v Mladé Boleslavi zázemí a prostřední, ve kterém se každodenně pohybujete?
V žádné z částí sezony jsme neměli s ničím problém. Když jsme cokoliv potřebovali, tak buď trenéři, nebo kustodi z A-mužstva se nám snažili co nejvíce pomoci. Za co jim ještě jednou strašně moc děkuji, protože nám brousili brusle i ve svém volném čase. Nemohu si vůbec na nic stěžovat, byl jsem spokojený po celou dobu mého působení v Mladé Boleslavi.

Jak porovnáš zázemí se svým rodným Pískem?
V Mladé Boleslavi jsou podmínky už trochu na jiné úrovni. Řekl bych extraligové podmínky od mladšího dorostu až po A-tým, který je měl i v první lize. Dvě haly nám výrazně ulehčily tréninkový proces. V Písku jsem si také neměl na co stěžovat. Byl jsem tam velmi spokojený.

Když se přesuneme k osobním statistikám, tak co způsobilo takový příval kanadských bodů?
Sám ani nevím. Asi to bylo tím týmem, protože tam bylo vcelku jedno kdo ty body sbíral, pro tým bylo důležité, že se dávaly. Určitě je to díky spoluhráčům, někomu to prostě padá do branky, mně to zrovna padalo, byl jsem spokojený, ale kdyby ty góly dal někdo jiný, tak bych chtěl, aby měl úspěchy tým, ve kterém jsem byl kapitánem.

Bylo letošní druhé místo zatím největším úspěchem tvé kariéry?
Myslím si, že by mohlo, i když v Písku jsme v dorostu měli také úspěch, sice jsme se neumístili tak vysoko, ale do play off jsme také došli, dostali se přes první kolo, ale letos to bylo zase o kategorii výš, jsme o něco starší, takže už to bereme trochu jinak, takže bych to druhé místo řadil výš, než dorostenecký úspěch v Písku.

Mezi sezonami ještě k hokeji hrajete inline. Bude in-line i letos součástí přípravy?
Myslím si, že je to dobrá věc k letní přípravě. Hokejku mám stále v ruce, takže ruce ze cviku nevyjdou. Letos budeme s bráchou hrát v Berouně jako v posledních dvou sezonách. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Rád bych se podíval na nějaké mistrovství světa, jako loni. Uvidíme jestli to půjde, hlavně také kvůli mému dalšímu hokejovému angažmá.

Jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými inline organizacemi?
Inline zaštiťují dvě organizace, IIHF a FIRS. Hokejová federace uspořádává prestižnější turnaje, protože na nich hrají známější hráči, jako Dick Axelsson, který hraje dlouhá léta v NHL. Hraje se tam trochu více do těla a s většími brankami. Druhou organizací je FIRS, která organizuje jen kolečkové sporty, takže inline. Hraje se s menšími brankami a je zakázána hra do těla. To jsou asi největší rozdíly mezi oběma federacemi.

Jak je těžký přechod mezi kolečky a noži?
Musím říct, že na tuto otázku odpovídám velmi často, ale musím říct, že z nožů na kolečka není přechod tak těžký, jako naopak. Na kolečkách je sklon bruslí na špičky, protože je menší přední kolečko, a když se na ledě hráč předkloní na špičky, tak většinou upadne na led (směje se).

Jste již na zaplněné bouřlivé atmosféry na stadionech zvyklý?
Určitě ještě tak zvyklý nejsem, protože před zaplněnými stadiony zas tak často nehraji. Jedině na mistrovství světa v Kalifornii bylo spousta lidí, ale určitě je to velmi krásný pocit, hrát pod bouřlivou atmosférou. To si musí každý zažít sám. Všichni skandují a fandí, i když proti nám, tak je slyšet velký hukot a je to skvělý pocit, pod kterým se dobře hraje.

Kdybyste mohl vybrat pouze jedno utkání ze všech, které by u vás vyhrálo z pohledu divácké atmosféry?
Co se týká inline hokeje, tak to bylo rozhodně Mistrovství světa juniorů v Kalifornii, ve finále proti domácích Američanům. Tohle utkání bylo pro mě nejvíce atraktivní.

Při finále extraligy juniorů přišlo do ochozů 1500 diváků, tento zápas nestojí za zmínku?
To bylo taky nádherné. Měli jsme boleslavský kotel, který fandil od začátku do konce i přes nepříznivý výsledek. Když slyšíme, že nás povzbuzuje sto lidí celý zápas, tak je to nádherný pocit.

Do teď jsme koukali pouze do historie. Když se nyní podíváme do budoucnosti, tak kam povedou vaše další kroky?
Kam se chystám bych také rád věděl (směje se). Všechny možnosti mám zatím otevřené. Některé kluby z různých soutěží i zemí mi už nějaké nabídky poslaly. Některé kluby jsou i z první ligy, uvidíme jak všechno dopadne, protože jsou i ze zahraničí. Zatím nebudu nic konkretizovat, protože bych nerad něco zakřikl.

Raději do zahraničí, nebo v tuzemsku?
Jak se to vezme. V Čechách vše znám, mám zde zázemí, rodinu i přítelkyni, to je hlavní důvod proč zůstat zde. Ale zase odejít někam za hranice by bylo obrovským přínosem z hlediska nové řeči, nových zvyků a možností. Samozřejmě také nové lidi, které bych poznal, by byli přínosem mé zahraniční mise. Budu rád za každou nabídku odkudkoliv, kde budu moci hrát a budu tam vytěžovaný.